sobota 27. září 2014

Knižní recenze: Dcera sněhu - Eowyn Ivey


Autor: Eowyn Ivey
Název: Dcera sněhu
Počet stran: 392
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012
Čteno: září 2014

Anotace
Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají.
Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů, Jacka a Mabel, jsou naplněny těžkou prací. Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč, a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech Jack a Mabel několikrát z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese, ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě… V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti...

Ke čtení této knihy jsem se dostala díky skvělé Basterce a jejímu společnému čtení této knihy. Knihu bych si přečetla i tak, ale mohlo k tomu třeba dojít až za rok nebo dva... Po přečtení této knihy jsem moc ráda, že jsem ji četla už teď, protože kniha je podle mě úžasná a byla by obrovská škoda, kdyby mi ležela bez přečtení několik let v knihovně.
Knihu jsem si sebou vzala na dovolenou, kterou jsem strávila na ostrově Kos, který patří Řecku. Musím říct, že bylo úžasné číst o zimě, sněhu, nehostinné Aljašce a těžkém životě na ní a přitom být na pláži, poslouchat šumění moře a nahřívat se na sluníčku při 30°C. Větší protiklady by jste hledali jen těžko.

Kniha popisuje osud staršího manželského páru, Mabel a Jacka, kteří velice touží po dítěti. Tohoto daru jim však nebylo dopřáno, Mabel porodila mrtvého chlapce a znovu otěhotnět se jí již nepodařilo. Ve snaze utéct od dosavadního života a věčných otázek přátel, proč nemají děti, rozhodnou se manželé, na popud Mabel, odstěhovat se na Aljašku. Aljaška je v té době teprve osídlována a život na ní je opravdu těžký. Mabel a Jack se na ni stěhují s vyhlídkou, že k sobě opět najdou cestu a všechny útrapy těžkého života na Aljašce budou nést společně. Přestože se stále moc milují, většinu času tráví každý sám se svým žalem a nevyplněnými tužbami v podobě vlastního dítěte. Jack tráví své dny těžkou prací na poli a Mabel sužují útrapy doma ve srubu. Když se sejdou večer na večeři, místo toho aby si dokázali vzájemně pomoci ve svém smutku, raději mlčí.
Jednoho večera ale napadne první sníh a Mabel s Jackem si postaví malou sněhovou holčičku, kterou nastrojí do červených palčáků a šátku. Ráno je ovšem sněhulačka rozbořená a pálčaky i šátek jsou pryč. Od sněhulačky vedou ve sněhu podivné dětské stopy...
Po této noci se mezi stromy začne objevovat malá, blonďatá, plachá holčička, kterou doprovází její liška. Mabel i Jack si zpočátku myslí, že blouzní, že jejich mysl zcela ovládla nevyplněná touha po dítěti. Jednoho dne se však plachá Faina odhodlá a vkročí do srubu k Mabel a Jackovi. Všichni tři postupně začnou tvořit jakousi rodinu, ovšem i sebe více sněhu jednou roztaje a tání sebou vezme zpět vše, co na začátku zima přinesla...


Khiha se odehrává na Aljašce, v údolí řeky Wolverine ve dvacátých letech 20. století. V knize se objevuje kromě Mabel, Jacka a Fainy více postav. Největší prostor dostaly v knize dva členové Bensonovi rodiny. Esther, která je pravým opakem Mabel a nezalekne se ničeho a její nejmladší syn Garett. Kniha je rozdělena do tří částí a její děj se odehrává v průběhu několika let. Časový posun je vždy popsán nenásilně a alespoň já jsem neměla pocit, že by mi něco uteklo při posunu děje o 5 let dopředu. Kniha je nesmírně čtivá a kvalitně zpracovaná. Moc se mi líbí detaily sněhových vloček, pomocí kterých jsou v knize oddělovány jednotlivé pasáže. Popis života, přírody, počasí a zvířat na Aljašce byl podrobný a neměla jsem problém s tím, všechno si podle knihy představit.


Celý příběh je nesmírně čtivý a už od první stránky mě vtáhl do děje, z kterého jsem se jen velice těžko vytrhávala. Všechny postavy jsem si moc oblíbila a kdyby kterákoliv z nich byla jen trošičku jiná, kniha by nebyla tou knihou kterou je. Letos si určitě nevzpomenu na jinou knihu, která by mě takto zasáhla. Dceru sněhu Vám všem určitě doporučím k přečtení.

Na závěr musím ještě jednou poděkovat Basterce za to, že tohle společné čtení pořádala.

středa 4. června 2014

Gabriella Salvete - Acquamarina

Pískové laky od Gabriely Salvete jistě není nutné dvakrát dlouze představovat. Acquamarina byl součástí druhé várky pískových laků. Je to zelený lak, který obsahuje také větší a menší stříbrné glitry. V záplavě těch zelených ale docela zapadnou. Lakoval se naprosto parádně a k plnému krytí mu stačí dvě vrstvy. Schne hodně rychle. Povrch tohoto laku zasychá do hodně hrubého finiše. Hrubý povrch pískových laků mi normálně nevadí, ale u tohoto laku je hrubý povrch opravdu extrémní. K tomu, abych povrch laku vyrovnala, jsem potřebovala dvě vrstvy nadlaku. Lak vydržel v solidném stavu 4 dny. Poté jsem ošoupané konečky pouze dolakovala, protože jsem neměla čas na kompletní přelakování, a lak jsem nosila vesele dál. Doplnění díky hrubému povrchu nebylo vůbec poznat. Odlakování u mě proběhlo klasicky, alobalovou metodu jsem nechala v klidu spát. Nicméně na vatový tamponek jsem musela trochu přitlačit a glitry jsem si během odlakování trochu odřela nehty. Odstín Acquamarina se mi moc líbí. Je slušivý a líbivý.

Bez nadlaku






S nadlakem







Jedna pohyblivá


čtvrtek 22. května 2014

China Glaze - Prey Tell

Typická jarní (nebo už letní?) barvička, co? Ale nevadí, aspoň si dneska trochu odpočinete od přílivu pastelových a neonových barviček. Prey Tell je krásná vampy vínově hnědá barvička. Pro mě naprostá značka ideál, samozřejmě spíš na podzim a zimu, ale nebránila bych se jí rozhodně ani teď. V určitém osvětlení může lak vypadat jako černý, ale černý rozhodně není. Lakování bylo naprosto pohodové, kryjí dvě vrstvy, konzistence je taky dobrá. Lak schne do vysokého lesku, který vidíte na fotkách. Tento lak se mi opravdu dobře nosil a moc se mi líbí. Co vám?









sobota 17. května 2014

OPI - Over The Taupe

Dnes bych vám ráda ukázala krásný hnědý lak, který mi půjčila Cácorka. Moc jí za to děkuji! V době focení tohoto kousku jsem měla zlomený nehet na ukazováčku, proto má takový divný tvar oproti dalším nehtům, tak to prosím omluvte. Lak měl tekutější konzistenci, ale i tak mi k plnému krytí stačily dvě vrstvy. Lak vydrží v dobrém stavu na nehtech 4 dny.









středa 14. května 2014

Barry M - Shocking Pink

Krásnou středu přeju všem!
Shocking Pink, jak už může název napovědět, je zářivě růžový lak. Je to veselá a nepřehlédnutelná barva. Konzistence laku je něco mezi jelly a creme. Na jelly lak kryje moc a na creme lak zase málo. Po zaschnutí mi lak připomíná právě jelly laky. :o) K plnému krytí mi stačily dvě silnější vrstvy, lak rychle schnul a pracovalo se mi s ním moc dobře. I bez nadlaku se moc hezky leskne.